Kristýna a kardiostimulátor - Život s kardiostimulátorem

Život s kardiostimulátorem
Přejít na obsah

Kristýna a kardiostimulátor

Články

Kristýna a kardiostimulátor

Dobrý  den, Ahoj, jmenuji se Kristýna a je mi  15let. Můj příběh začal už od  mého narození. Ve 4letech jsem poprvé  omdlela. Do mých zhruba 10let jsem  omdlela 3krát. Moje mamka nevěděla  co se se mnou děje. Další roky se mi  už jen motala hlava, špatně  dýchalo a měla jsem "chuť" omdlet. Nějak  jsem si na to zvykla a víc se  to neřešilo. Ovšem jednou to už mamka  nevydržela a šli jsme k doktorce.  Ta mě poslala na Epileptické  vyšetření.  Po vyšetření mě dala prášky  na Epilepsii s tím, že neví  jestli ji opravdu mám.  Mamka řekla že když  to není jisty,  tak žádný  prášky brát nebudu. Uběhla zase nějaká doba a  horšilo se to. Můj strejda  doporučil aby jsme šli na vyšetření srdce.   Jelikož jsme zjistili, že u  nás v rodině je nemoc se srdcem rozšířena.  Šli jsme na vyšetření a  sestřička hnedka řekla: Vaše dcera má hrozně  pomalí tep, jakto že na to  ještě nikdo nepřišel?  Žádný strach jsem  neměla, byla jsem v pohodě.  Poslali nás na další kontroly a vyšetření a  pote si nás doktorka k sobe  zavolala a řekla: vidím jedinou cestu, jak  Kristýnku uzdravit. V tu dobu  mi to došlo, budu muset na operaci.  Teprve teďka jsem začala mýt  strach. Udělalo se mi špatně, že mi  doktorka řekla ať se napiji a jestli  mi je dobře. Nemohla jsem nic říct  protože mi tekly slzy. Rozbrečela  jsem se. Doktorka mi hnedka  objednala místo v nemocnici v Motole.  Další  den jsme tam vyrazili.   Snažila  jsem neukazovat ten strach, který jsem  měla.  Jak kvůli moji  rodině, tak kvůli sobě. Jelikož bydlíme daleko od  Prahy, tak jsem  zůstala v nemocnici sama a mamka musela jet domu navíc  musela do práce.  První den jsem byla sama na pokoji a druhy den jsem hnedka ráno měla  operaci.  Dali do mě ruzný oblbováky  a prášky.  Pamatuji si jaky jsem  říkala blbosti po těch lécích. Pote už  si jenom pamatuji jak jsem se  probudila na pokoji s nějakou holkou.  Operace trvala nějaký 3hodiny.  Bylo mi hrozně špatně.   Zvracela jsem a  byla jsem hrozně unavena a  bolela mě ta jizva. Na večer už jsem měla i  něco málo k večeři. Par dni  potom jsem jela domu.  Mamka se sestřenkou  si pro mě přijely. Po  operaci se mi změnil život. Přestala jsem chodit  na tanečky.  Tanec byl  a je můj život.  Chodila jsem tam 12let. Přestala  jsem cvičit na  tělocviku. Teďka to jsou 3 měsíce po operaci a mě to připadá jako by to  bylo včera. Začalo se mi dýchat hůř a hůř.  Nevím co to je. Doteďka s  tím vším bojuji.
Kristýnko, Vím že člověk je po operaci kardiostimulátoru zmatený, neví co může a co ne. Doktoři zrovna dvakrát neporadí a člověk si nemá o svých pocitech ani s kým promluvit. Co se týče toho špatného dýchání mívám to také, vždycky když něco dělám a prudce se pohnu, nebo ve stresu.  Musíš být co nejvíce psychicky v pohodě a zlepší se i to dýchání. Držím ti palce a přeji aby ses uzdravila. Kardiostimulátor ti sice vezme část tvého života a trochu tě bude omezovat, ale na druhou stranu začneš vidět svět tak trochu jinak než předtím a to přinese do tvého života spoustu nových věcí a možností. Kdyby ses mě někdy na něco chtěla zeptat tak se neboj napsat, pokud budu moc tak ti poradím, nebo pomůžu. A pamatuj že nejsi sama, jen tady v Česku nás jsou deseti tisíce.
Podobné články:

Kristýna a kardiostimulátor

Návrat na obsah